na poušti kůže
uschlá solná stopa
už není pro co plakat
už není pro co doufat
zarostla rána rtů
bez hlesu...došla slova
hromady kamenů
a ráno zase...znova
ti stejní bez viny
chlupaté pracky zloby
pach smírčí roviny
pod zakřivením skoby
a prsty vyťukaná
na vnitřní stranu žíly
vzpomínka na časy
co bez bolesti byly