Nic nezačíná
nic nekončí
jen jestřáb proletí
nad jarní loukou
posetou pampeliškami
mávne křídly
a nechá se unášet
svými instinkty
nerušen v lehkosti
Nic nezačíná
nic nekončí
jen se rozpomínáš
kým jsi
kým jsi vždy byl
nacházíš v kapsách
staré vzpomínky
prošlé časem
ležící ladem
v zapomnění
stačí jen sfouknout prach
Nic nezačíná
nic nekončí
vše už je
prstem cestuješ
mapou svého života
objevuješ známé
obrazy
je v Tobě jarní louka
do které ulehám
a rozpouštím se v ní jak
mlhovina upředená
z hvězd
Pěkná, Alci.
21.05.2024 17:35:45 | Žluťák
Tvá báseň je mi velmi blízká... ale přesto, i když vše už je, přece jenom, každý den může být právě novým začátkem :-)) Děkuji, ráda jsem četla :-)
21.05.2024 15:04:01 | Helen Mum