Nic

Přijdu si jako když puzzle ve tmě skládám,

Dílek po dílku. Poslepu ty správné k sobě dávám.

Nikdo netvrdí nám, že je to úděl lehký,

Slepit to nejcennější, naše srdce křehký.

Novým zítřkům a zážitkům vstříc, 

Čas utíká rychleji stále víc, 

S jistotou mohu jen říct,

Až přijde konec náš, nebudem vědět nic.