Unavený básník

Unavený básník zhasíná svíčky

a pálí své básně.

Je půlnoc, ráno je daleko.

Noc, odpusť mu jeho hříchy!

Dej jeho slova k dobru,

pro všechen ten život na Zemi.

Veškerý papír už shořel,

a slzy kanou do popela.

Kam se poděly tvé řádky?

Tak rychle se proměnily v kouř?

Zničil jsi sám sebe, krutý,

narodil ses jako vlastní kat.

Modli se, básníku! Modli se, tuláku!

Modli se a Bůh ti odpustí.

Ať Tvá duše papírová zůstane

naživu, zatímco oheň hoří.

Autor foto: Alex Stoddard