Každého roku zmrtvýchvstání
Každého roku zmrtvýchvstání
Bohové mě vraceli
každého rána ke tvým dveřím
Nevěřila jsem jim
ale nevyháněls mě
ani nezval dál
Chodila jsem po tvém dvorku
mezi tvými zvířaty
Jednou hodils mi kožešinu
a já se stala ženou
překvapilo tě
že umím mluvit
ale mé prádlo je málo vyšívané
a knihy popraskané od prstů
Obdivovala jsem se řeči
chytals ji v pase jako moje tělo
a lámal vejpůl
abych se oddala
Opadala jsem do jara
jako troud
Komentáře (9)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk09.07.2024 11:45:53 J's ..
nu ano
to je přesně podobné hvězdáři
nechá básnířku chodit v mrazu na dvorku
a pak že měla prádlo málo vyšívané
zapomene ji v antikvariátu citům z knih
a to se bude díky Bohům stále opakovat
dokud člověk nesplní své životní poslání
mít někoho rád*
09.07.2024 11:06:36 Ezop
jak přišly knihy "popraskané od prstů" básničce jsem nějak přestal věřit. Přestala mluvit obecně, proto také nastoupilo "moje tělo" - něco naprosto neobecného, úplně z opačného konce stupnice...
Do té chvíle byla vynikající, takový ten pravěký vztah podřízenosti ženy k muži, živočišný systém posluh a odměn, je zachycený dobře.
10.07.2024 14:23:52 Ophelia81
Děkuji za reflexi, pomáhá mi slyšet, jak co je čteno a vnímáno. Dobře rozpoznáno, kde to v básnickém procesu přestalo plynout a asociace se posunuly k jinému/dalšímu tématu, které podle mě ale rezonuje v sepětí (ten vztah k ženskému tělu - obecně, je pro mě klíčový, stejně tak spojení s řečí jako příznakem člověka).
