ZLODĚJ

prší stmívání
zavřené oči
zavřené brány zahrad
v kalužích není odrazů tváří
i ony se staly deštěm

ten déšť je zloděj
protéká do kapes
lepkavě mokré prsty
hladové a chtivé

jednoho dne tmění ustane
tak náhle jako život

pak smíme nahlédnout do kaluže
a uzříme odraz čísi tváře