Něco
Něco
kořeny do země vrostlé
Ta chuť a vlhkost kypré hlíny
Ve větru listy se třepotají
Vůně, co větrem se šíří.
V prostoru ležící kmen,
nad zemí, jen kořeny spojen s ní
Prastarý, vrásčitý
Věky šly kolem a další jdou
Opojnost síly slunce
tam kde jiné kmeny nestojí.
Roste, záhyby kůry praskají
Žije, dýchá, tiše sní....
Poslední tipující: Jiří I.Zahradník, Vivien, IronDodo, jort1, Iva Husárková, šuměnka, Bosorka9, Marten, Ž.l.u.ť.á.k., mkinka, ...
Komentáře (7)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk15.09.2024 13:29:24 Vivien
Tedy zavoněl tento text, po rašelině, po lese, rosou, kapradím i třpytkou kapky na něm .. líbí se mi to, hlavně změnou ve způsobu psaní (bez infinitivů)
12.09.2024 15:48:48 šuměnka
žijí, dýchají, pomáhají, přeměňují
empaticky proplétají se a bují
opojně mocné, vlídné a moudré k tomu
můj obdiv k básni pro výsost stromů :)
díky
včera jsem zrovna shlédla
2. díl geniálních květin
doporučuju oba díly dokumentu
https://www.ceskatelevize.cz/porady/15448576390-genialni-rostliny/
12.09.2024 14:19:09 cappuccinogirl
Silný strom...
dýchá...
neusychá...
v kořenech síla
v kmeni moudrost věků
v koruně slavík někdy sladce zpívá
a někdy smutek mu stahuje hrdlo...
a duše stromu naslouchá*
12.09.2024 21:42:27 Protos1182
Větru, i kapkám deště,
Slunci i jinovatce.
Listy i kůra voní pak sladce
Byť v kořenech hořkost je skrytá
12.09.2024 22:07:52 cappuccinogirl
Z kalichu hořkosti život dá občas pít,
aby pak mohl zas na chvíli osladit
medem
pár chvil...