Pohanská

Dnes jako pohan budu psát,
neb slunci svůj dík chtěl bych vzdát
a do prachu hvězd skloním se
před modrou planetou.

Spanilé srdce boha hvězd
planoucí věrnost, cit a čest
a jeho svit, ten zlatý dech
v němž stíny rozkvetou.

Země má duši bohyně
mateřské, spící, nevinné
tu paprsek ji ovine
a ona procitá.

Tak narodil se první den
a stal se božským oltářem
světelný sňatek konal se
a křtiny života.