Na hranicích tvých rtů,
cítím dotek všech snů.
Slyším tu ozvěnu našich dnů,
kam nikdy nedohlédnu.
Srdce hraje mi melodie,
dotek je světlem harmonie.
Touha se svého dna nedopije,
život je chtíčem, či agonie?
Svědomí šeptá mi o svobodě,
já tiše usínám, jen sám v sobě.
Ruka tvá příjemně hřeje,
ledy mé nikdy však neroztaje.
Úsměv tvůj otvírá vrátka,
duše tvá, jediná kandidátka.
Cesty jsou jak jedna křižovatka,
jdi kudy chceš, ignoruj fakta.
Utečeš se mnou, daleko pryč,
nebo jen bláhově sníš?
Nikdy jsem nebyl životů lupič,
však budu tu, až ráno se vzbudíš.
Skvělá...
po takové básni zůstává duše na moment rozechvělá...
Touha se nedopije dna
Je pravda pravdoucí a úderná
A v touze nenasytné
S každým douškem roste chuť...
Je to dobře? Bůh suď...
A lidi ať to berou, jak to je...
Ať touha, chutě, nedají jim pokoje...
Dokud sami chtějí:-)*
13.10.2024 14:33:41 | cappuccinogirl