Uvidíš

mě pod měsícem 
jak vykoupaný od hvězd 
střásám zbytky stříbrného prachu 
z pláště černé sestry 

jak z východu kloužu po tenkých liniích větru 
k tvému jak ústa pootevřenému oknu 
a cestou postříbřím všechnu trávu  
strom nebo ptáčka 
na znamení probuzení spících srdcí 

a uvidíš jak se rozpínám a blednu 
a za sebou jak táhnu batolící se úsvit 
a možná smutná budeš u okna až zjistíš 
že celý k tobě nepřijdu 

pak až vynesou tě kroky ven 
nahmatáš mě jako den 
co budí tě po každé noci 
věrně sloužit připraven