na vločkách zimy
znenadání
poslala jsi mi
tiché přání
ať všichni svatí
ve vesmíru
vrátí mi
co jsem ztratil...víru
alespoň v lásku
když ne v nebe
prý cítíš
jak mě v duši zebe
jak lež se stala
koněm bílým
a já jak blázen
kolem střílím
Nádherná, melancholická báseň. Pocit straty, túžby, zúfalstva... ale aj nádej. Je to krásne prepletenie emócií.
06.12.2024 09:23:08 | IronDodo
Se současnými hrozbami střeleckých útoků to získává úplně jiný rozměr. :) Vidím to v tom. Člověk, který ztratil víru... Dost dobré.
01.12.2024 16:55:37 | Václawitch von Hákenšmíd
Ztratit Víru může každý, ale může jí opět nalézt, jen neházet flintu do žita.Pěkně napsané.
30.11.2024 17:20:51 | Jeněcovevzduchukrásného