Ikarovo pírko
Ikarovo pírko
Pod žhavým sluncem
vosk snu se rozpouští
jak bonbón na jazyku času
a křídla touhy
se lámou o vzduch
Z výšky padá
bílé pírko
lehké jak poslední vzdech
toho
kdo chtěl obejmout nebe
Moře pod ním
polyká zbytky iluzí
zatímco racek
kreslí do vzduchu
mapu všech pádů
V kapse má
vosk ze starých svící
a pero
co mu vypadlo z křídel
když letěl příliš blízko snům
Otec volá z dálky
jeho hlas se tříští o vlny
ale on stoupá výš
tam kde slunce
taví všechny zákazy
.
.
Komentáře (9)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
....Krásně jsi zbasnil onen příběh......i další Tvé si ráda čtu,když někdy nahlédnu a zahlédnu......Ji./úsměv/
22.12.2024 20:56:33 | jitoush
Tak příteli, na tohle řeknu jenom jedno...
miluju pověsti a báje
a tahle tvá je
nejlepší zpracování Ikara, o jaký jsem kdy okem zavadila!!!
Moc díky, fakt jsem nadšená*
22.12.2024 01:12:11 | cappuccinogirl
Tak to mám fakt mega-radost a skáču výš, než ten Ikaros. :) Děkuju moc, taky na ně nedám dopustit.
22.12.2024 01:14:44 | Ywach
zajímavé, originální, taky bych to tak chtěl umět, ale rád dělám svoji poezii, která se té tvé (snad trochu) podobá, oceňuji na ST**
21.12.2024 13:45:54 | Pablo Kral
každý jsme originál a každý jsme jedinečný, moc si toho cením a přeju fajn sváteční dny. :-)
22.12.2024 00:52:02 | Ywach