jak snadné uklouznout
po ledovém povrchu vlastních tvrzení
bolavá jsou rána pochroumaných myšlenek
polámané kosti odumřelých dní
již zcela nezhojíš
rezavý uvnitř
blyštivý navenek
jak snadné zmizet v kout
a těžké prominout
líbeznost sněženek
v závoji chmur nespatříš
jak hojivá jsou rána
když o té kráse víš...
05.01.2025 15:10:43 jitoush
........Když člověk strhne závoj a dovolí si spatřit Světlo té krásy......Narrjenko milá,nastavila si zrcadlo ve verších zdařile..........mávám s přáním všeho dobrého v tomto roce...ať vždy vidíme a uvidíme onu krásu......Ji.
06.01.2025 21:08:05 narra peregrini
Jitu, velmi děkuji a zdravím nazpět :)) vidíš, vlastně jsem to psala především sama sobě... Tedy zpytování nikoliv vyčítání :D :) vážím si Tvého zastavení tu ***
05.01.2025 11:22:13 Helen Mum
Pro poslední dva verše si Tvou báseň ukládám, milá Narruško... celá báseň je tak opravdová!
06.01.2025 21:04:59 narra peregrini
Vidíš, zrovna ten konec mi přišel trochu lacinej, ale muselo to být :))*
04.01.2025 22:16:16 mkinka
Velké dílo
04.01.2025 22:52:02 narra peregrini
jejda, Ty jsi laskavá :)) spíš jen takový výkřik z kouta do modra * Opatruj se dráha :)*