Strach
Strach
Vychrtlý po letech
ve sklepích, po krechtech,
stočený v prázdných formulkách
přežívá zapadlý strach.
Ze smolné oblohy
tmu lijí pod nohy
bezcitní knechti v hazukách,
líčí na vyhládlý strach.
Vrána vždy začíná
od hlavy, očima.
Drancují hnízda na lukách,
jde po nás nájemný strach.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
04.02.2025 20:12:46 šuměnka
tohle mi málem uniklo
- a přitom je to tak, jak to říci? živý, dravý obraz
- přikrčený někde ve stínech, vyčkávající na svou příležitost...
– jako kdyby měl "strach" svou vlastní logiku, své vlastní zákony a fungoval cyklicky...
-jako expresivní, syrová a baladická věc
– skoro jako zhudebněný mrazivý příběh, který si pamatuješ z dávných časů
