Mé přítelkyni. Nespěchej.

Myslím na Tebe
každý den,
již několik let.

Je to už tak dávno,
kdy jsem Tě prvně oslovila.
„Pojď si pro mě, temná dámo,“
tenkrát sis mě odepřela.

V životě byly chvíle,
kdy jsem po Tobě toužila.
Ty daleko na míle,
mě realita života zevnitř soužila.

Vždy jsi byla tím mým
posledním řešením.
Ano, já vím - přijde den,
kdy setkám se s Tvým přijetím.

V životě jsi mě již naučila víc,
že i přes bolest můžu životem jít vstříc.
Že setkáme se ještě mnohokrát,
tak, že kolem mě
budeš ty nejbližší mi brát.

Přesto těším se
na naše poslední setkání,
až rozhodneš se, že přišel můj čas.
Dvě dlouholeté přítelkyně při snídani,
konečně utichne v mé hlavě ten hlas.

Mám o Tobě svá očekávání,
a na Tebe miliony otázek.
To naše společné setkání
je můj, tak jako Tvůj
doživotní závazek.

A tak jsme každým dnem blíž
tomu poslednímu setkání.
Kdy přijde – ty víš,
zvu tě, má přítelkyně,
na společnou snídani.