Vzpomínky na Lysacup

Zase doma pod larisou,

vzpomínám na horu Lysou,

Tu, co dneska každý cyp,

sotva vyjde aniž chcíp,

musí poslat rychle honem,

se selfíčkem telefonem,

podělit se o novinu,

že to „běžel“pod hodinu!

 

Na Lysou je mnoho cest,

každou stranou dá se lézt,

z Šancí nebo od hráze,

z Mazáku snad nejsnáze.

Z Malenovic z Rajské boudy,

od Bezruča, hangem, Koudy!

Z Visalají z parkoviště,

Z Ostravice též od hřiště

Stojkou z Krásné z Mohelnice,

pod vrcholem vrstevnice,

sjezdovku dál severní,

s nesmeky si vyběhni.

Na vrcholu tělo prubni,

a pár mladých ještě rubni.

Stejně jako každým rokem,

nazývám se v lednu cvokem

Od přejezdu z Ostravice

Tři v jednom že nikdy více?

 

Večer doma před usnutím,

aniž tělo k tomu nutím,

pohybuje sebou samo,

dal jsi nás zas drahý kámo,

počkej tedy na nás hore,

rychlý jsi byl Dalibore,

dva jsme totiž pod larisou,

s Parkinsonem běžím Lysou.