Ráno po ráně

Hele, knockout!

vypísknul jsem překvapeně
a zvedl ho ze země

Byl celý od krve
jakoby ho právě
někdo porodil

tak jsem se ho ujal

Snažil jsem se ho
- jako hrad z lidských kostí -
postavit na nohy

dát mu naději
která má perspektivu
nebýt falešná

s hetero přehledem ho
pohladit
obejmout

a říct

že všechno bude dobrý

Vděčně se na mě podíval
a uličkou mezi vyraženými zuby
mi poslal malou omluvnou větu

Promiň, že jsem byl tvůj