odejdu

odejdu

 

odejdu před svítáním

tak jako mizí starci

když šouravými krůčky

přeplují moře strachu

 

už mi v tom nezabrání

elixír pozdní spásy

jen kapka za lalůčky

bez vůně, bez zápachu

 

ztratím se jako vlny

uprostřed oceánu

a třeba jednou kdesi

vynořím se a znova

 

nové naděje plný

že zpívat nepřestanu

jenom mě trochu děsí

stále se opakovat

Autor zase já, 25.04.2025
Přečteno 70x
Tipy 27
Poslední tipující: jitoush, Iva Husárková, šerý, IronDodo, Marten, Anfádis, mara539, Psavec, martinaV, Lighter, ...
ikonkaKomentáře (5)
ikonkaKomentujících (4)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

....Dokud nepochopíme, tak nás to stále bude vracet do stejných situací a momentů......až nám to sepne v porozumění a nahlédněme jinak a tím i jinak budeme konat,tak už nebude potřeba repete,postoupíme dál.....jinak zasejc mě tady po čase oslovila Tvá výtvarná stránka....dle rukopisu předpokládám, že Tvá....Ji.

26.04.2025 19:04:12 | jitoush

líbí

...všichni se už jen opakujeme...;-)říká se tomu zásadovost...ale kdoví, kdy nám to víc škodí, než prospívá..

25.04.2025 14:27:29 | Marten

líbí

vždycky to škodí, myslím. Život by se měl vinout kupředu jako potůček v trávě a ne se točit dokola jak pomatený čokl

25.04.2025 17:21:35 | zase já

líbí

já bych si to svítání asi ujít nenechala

oči vpité do posvátnosti okamžiku

a poslední krok - pak začne slunce sálat

vzpomínka poslední skončí se v novém vzniku :)*

25.04.2025 09:05:34 | šuměnka

líbí

takových ještě bude

25.04.2025 09:08:43 | zase já

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel