odejdu před svítáním
tak jako mizí starci
když šouravými krůčky
přeplují moře strachu
už mi v tom nezabrání
elixír pozdní spásy
jen kapka za lalůčky
bez vůně, bez zápachu
ztratím se jako vlny
uprostřed oceánu
a třeba jednou kdesi
vynořím se a znova
nové naděje plný
že zpívat nepřestanu
jenom mě trochu děsí
stále se opakovat
....Dokud nepochopíme, tak nás to stále bude vracet do stejných situací a momentů......až nám to sepne v porozumění a nahlédněme jinak a tím i jinak budeme konat,tak už nebude potřeba repete,postoupíme dál.....jinak zasejc mě tady po čase oslovila Tvá výtvarná stránka....dle rukopisu předpokládám, že Tvá....Ji.
26.04.2025 19:04:12 | jitoush