Okno do života

Nepřejdeš křehký přes most nad močálem
Nevejdeš silný do obrových plic
Když jsi byl malý, vystačil sis s málem
Ale jak rosteš, svět chce stále víc
A všechna přání, prosby pomíchané
Která ti pod nehty přisypává svět
Nemohou řídit, co se zítra stane
Co přijde za týden, nikdy, dneska, hned
Ty potom lovíš své sny na divoko
Z potoků horských, od nichž stoupá chlad
Před stříbrnou štikou uchráníš své oko
Vzdychneš, oddychneš si, a jsi vlastně rád