V zahradě luny

Tančila jsem bosa v rosné tmě,
měsíc si šeptal se stromy.
V korunách hnízdí tajné „že“ –
slova, co rostou mezi domy.

V šatech ze stříbra, v pramenech snů,
hladím si vlasy v odrazu nebe.
Vítr mi šil úsměv z dýmu a dnů,
když noc mi řekla: „Teď spatříš sebe.“