krysař

Karel Demel, Krysař II

 

šel jako stín u paty zdí, jen se tak táh'

pak, co já vím, u poslední do vzduchu sáh'

a v prstech měl zničehonic rezavej nůž

 

šedivej den, nebe jak sen a žádná zář

déšť hříchy smyl, to Bůh snad plil na jeho tvář

ucítil zas zjizvený čas, pak řekl Už?

 

ten nůž se mih' a v očích mých uviděl strach

když řekl Dost! a zvedl kost, co skryl ji prach

jen párkrát říz' a párkrát bod' a tón už zní

 

ošklivý smích, jako když hřích ti sílu dá

k temnotám svým, nikdo, co vím, se nepřizná

dokud se smí uhýbat dál, to každý ví

 

a tak tam šel, píšťalu měl, a písně hrál

kdo uslyšel, ten zapomněl, co byl a dál

jen jako stín u paty zdí za ním se táh'

 

ty davy dál šílely tmou, hrál píseň svou

krev tekla z žil, krysař to byl a vedl svou

smečku těch zrůd, neznaly stud, každý byl vrah

 

ve znaku blín a sirný plyn, ten všude čpěl

a každý z nich, smrtelný hřích, na duši měl

na vlajkách smrt jak emblém zla, bez nadějí

 

každý ho znal, sám Ďábel vstal a srovnal krok

spálená zem a hnus a šlem zas další rok

ubitý lid, zabitý čas, boj svádějí

 

v představách mých svět náhle ztich' a ztratil dech

a krysař stál, asi se bál, když ustal spěch

kterým se hnal po světě dál, jak černý mor

 

stačilo říct Už nemáš víc nad námi moc

jak zmizel strach, změnil se v prach, skončila noc

z místa, kde stál, hned vítr svál až za obzor