nelze

sehnul se soumrak k tváři noci

a políbil ji plaše

víš, já jsem ten, kdo ze sna procit'

a víc už nechci snášet

tu tyranii osamění

a čekat, že snad k ránu

stane se to, co tady není

sen v lesklém celofánu

sám v modré mlze přečekání

v jiskřivě jasné chvíli

už vím, že prostě není k mání

možnost se jen tak mýlit

že ve světě, co kůži mění

jak had či divé saně

nelze se pouze oddat snění

a zapomenout na ně