list africkej fialky
vo vode pustil korienky
zasadený do hliny
dlho dlho nič
kým zbadám kopček
neskôr tuším zelenú
po dni ho pozorujem
statočný drobný
nesie zem na chrbátiku
rastie nech sa jej môže striasť
a jeho bratia presne tak
obdiv k zelenej je super
ale já mám největší radost z toho, jak ty se umíš krásně radovat ( cejtím takovou tu až dětskou radost, co má rozzářený oči a to mě neskutečně těší)
:-)**
10.05.2025 23:29:32 | cappuccinogirl
tvoju spätnú väzbu si cením, dievča
jedna vec je tú radosť do veršov vložiť
a stretnúť čitateľa, ktorý ju tam skutočne nájde, cíti, vidí
je najviac
11.05.2025 09:22:59 | gabenka
..znám tuhle radost pěstitelů všeho zeleného
znám tu lásku pro růst, kořenění a obdiv - kdy raší statečně i s něhou :)*
10.05.2025 11:42:26 | šuměnka
píšeš skvěle! * máme doma zelenec. kočky ho můžou okousávat. taky k němu mluvím. jedna paní - paní Loucká, ze Znojma, zdravím do nebe - si rozuměla s květinami, mluvila na ně a hladila je, kvetly v době, kdy kvést neměly... živé a láskyplné! ať máš krásný den! :-))**
10.05.2025 05:23:09 | Iva Husárková
Pohyb k životu!* Zelená síla, která nám na semaforu dá znamení k radosti.
Má matka měla několik afrických fialek za oknem a (ostatně jako s jinými květinami) se s nimi ránem zdravila. Chválila je, jaké mají krásné šaty když kvetou. Dělal jsem si z matky legraci, že jí květinky nerozumí. Ona na ně špatnou češtinou a ony rozumí jen "africky." Ona se smála a říkala. "A ty k bramborám na své zahradě, mluvíš jakým jazykem?"
Díky, za pěknou inspiraci k vzpomínce*
10.05.2025 01:20:44 | šerý