- Proč tak tlučeš, co se děje ?
Srdce svého já se ptám.
- Nechci žít už bez naděje,
otevři si ten svůj chrám,
ať může dovnitř láska vstoupit
a vše, co nemůžeš si koupit,
ať rozsvítí se ten tvůj svět
a rozkvete ti jako květ.
Vždyť šero je tu ve tvém domě,
smutno je mě, je i tobě.
I když už jsem plné lásky,
kterou někomu chceš dát,
pořád máš na čele vrásky
a málo jen se můžeš smát.
- Poslouchám tě moje srdce,
myslím, že jen trochu spíš,
už jsi dávno otevřené,
jenom ty to netušíš.
Jedno srdce stačí k tomu,
abys mohl milovat,
ale druhé potřebuješ,
aby tě měl někdo rád.