O srdci

 - Proč tak tlučeš, co se děje ?

   Srdce svého já se ptám.

 

 - Nechci žít už bez naděje,

   otevři si ten svůj chrám,

   ať může dovnitř láska vstoupit

   a vše, co nemůžeš si koupit,

   ať rozsvítí se ten tvůj svět

   a rozkvete ti jako květ.

   Vždyť šero je tu ve tvém domě,

   smutno je mě, je i tobě.

   I když už jsem plné lásky,

   kterou někomu chceš dát,

   pořád máš na čele vrásky

   a málo jen se můžeš smát.

 

  - Poslouchám tě moje srdce,

    myslím, že jen trochu spíš,

    už jsi dávno otevřené,

    jenom ty to netušíš.

    Jedno srdce stačí k tomu,

    abys mohl milovat,

    ale druhé potřebuješ,

    aby tě měl někdo rád.

 

    Až ten, kdo bude chtít vstoupit,

    na mé dveře zaklepe,

    samo moje srdce poznáš

    jak je krásně na světě.