Oči mrtvé do nebes hledí,
tam, kde tajemství možná sedí.
Ptají se, zda bojovat ještě mají,
snad najdou, co postrádají.
Čas dlouho se vleče,
slza po tváři teče.
City zakopané v hrobě,
už nemohou žít v této době
A tak sbohem mi dávají,
otázku ve vzduchu nechají.
"Budeš panno někdy má?"
Odpověď však už zná.
19.05.2025 18:00:02 Lazar
Zajímavá báseň.
Básnířka (stejně jako já) se zcela nedávno stala další autorkou Literu.
Píši též duchovní poezii - přiznám se k tomu, že poslední části zcela nerozumím.
20.05.2025 22:46:11 Alenka
Děkuji za názor,
přiznám se, že jsem básničku psala po mém maturitním plese, a vůbec si nepamatuji, co se mi v tu chvíli honilo hlavou.
Takže se omlouvám, ale úplně nedokážu vysvětlit konec, protože jej každým dnem chápu jinak, záleží, jaký mám zrovna den :D