Jemný Dekameron

Stojíce opodál,
tiše dohadovali se,
zdali její vůně podobá se více fialkám či vanilce.
Ona však mezitím,
políbila jiného.

*

Nohy, opřené o hrany chodidel,
lehce oddalující se kolena.
Na vnitřní straně stehna
zahlédám jemně vedenou kérku.
Tři písmena – f.u.c.
Tvář má mladou
snad třináctiletou.

*

Pod šedivým hábitem novicky
vůči ostrému slunci prosvítá
bílé prádlo, jemně spodní.

*

Mistře,
možno-li experimentem ověřit
matematického vztahu
pro zjištění objemů a povrchů koulí čili polokoulí,
různých poloměrů,
drže v obou dlaních
prsy mladičké dívky?

*

Slunce po zdi stoupá,
po ženiných nohách stoupá výš.
Poledním horkem se snopy kroutí.
Žena se zastaví, zpívajíc o žencích.

*

Zase se schováváš, můj drahý?
Proč býváš tam, a já tady?
Zima mi je, už je podvečer.
Jako oheň vodou, kdyby zasyčel.
Zahřej maličko, co tak studí mě.
Přilehni ke mně. S šerem na seně.

*

svíčky se začínají krátit
láhev je taky dopitá
už dávno není o čem mluvit
ze zvyku zkouším pod blůzkou lovit
dva háčky jako bobříka
jednou rukou obratnosti
jenže tahle hra se tě už dávno netýká

*

Jako dva koně, ryzí.
Tak si spolu žertovali.
Taje až louka. Tu a všude.
Bílé vrásky sněhu mizí.

*

Zdá se ti to kruté, má Milá,
že včera bouře na kusy rozlomila
olši nad potokem?

Ó, ne,
bouře a strom
nejsou sobě sokem.

To jen všechno víno Lásky
pito jedním lokem.

*

Jako vyvrácený strom
nejistý si sám sebou
líbám si svá vlastní ústa
hladím se po jedněch rukou
jen jednu melodii zpívají
dva zamilované hlasy.
Avšak,… s kým mohu tančit?


7/2020