Houpá se pod tebou zem. Žíhaná stíny. Vlní se jako kůže tygra, co se plíží rákosem. Ležíš na břiše, aby ses neprobořil, a chytáš se stébel trávy. Pod ní se jako šlachy pod kůží pnou rákosové kořeny. Vespod to šplouchá. Celá ta vlnka země, kde lezeš po břiše, se houpá na vodách. V měsíčním světle, když vás žíhají stíny, ty a ostrůvek splýváte v jedno — v tonoucího tygra…