Svět je lastura, které naslouchám

I.

Mezi tělem

a trpělivým

přechodem

ke smrti

ležela tvá dlaň.

 

II.

A nyní Vám všem

lidským bytostem

odpočítávám vteřiny hrůzy,

kdy jste mne trýznili

svou přítomností

na konci tunelu,

kde jsem chtěl být sám

a počítat štěnice Vašich slov.

 

III.

Vícekrát Vás

už nespatřím

bytosti ze zlata

a slonoviny.

 

IV.

Zbavený vší placenty

při výstupu z lůna

pětiprstý a dvouhlavý

nořím se do bezů

nekonečna.

 

V.

Zříkám se krve

a východů slunce.

 

Visím jako stín

na jedné saharské skále.

 

Hledím až ke dnu

modrých hladin.

 

Svět je lastura,

které naslouchám ....