Spektrum

Zase jedu tramvají, když polovina města spí
a se špinavou krví koukám, jak se lidé líbají
a zdá se mi to vzdálený, ta objetí a dívčí smích,
nikdy jsem to nezažil a možná to tak mělo být.

Možná to tak bude dál, mým dětstvím začal funerál,
bál pro všechny ostatní a venku smyčec kvílel sám,
všichni ladí frekvence, jen vyjma spektra mého
potkal jsem i boha, ale nesetkám se s něhou.