Zátiší tmy

Zátiší tmy

 

 

 

Únor klove do mých spánků

 

ústa zarostla
tíživými mračny

 

šeptám do bezlistých těl
stromů
odštěpky žízně
ukládám opomenuté prosby
mezi kořeny měsíce

 

zaschnutý popelec
v zátiší tmy

 

prach jsi
na čele noci

 

 

 

 

 

 

Autor ukrytá v máku, 05.06.2025
Přečteno 100x
Tipy 37
Poslední tipující: jitoush, Jiří I.Zahradník, kudlankaW, enigman, Sonador, jort1, cappuccinogirl, IronDodo, RadoRoh, Jan Kacíř, ...
ikonkaKomentáře (10)
ikonkaKomentujících (10)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

...Je zajímavé to číst s jistým časovým posunem,kdy ono tady a teď před nejdelším dnem v jiných konstelacích onu hromniční zimu posouvá do jakéhosi "nevědomí".....ona dál může klovat nebo zkrátka její zbytky shoří ve Svatojánských ohních....ty koloběhy lze vnímat v různých vrstvách a také šířeji...v krajině.....lidech a dál a výš nebo blížeji....u sebe nebo svých nejbližších.....vlastně jen tuším a jestli rozumím,toť otázka.....ale ne všechny otázky musí být nutně zodpovězeny......stačí ,že jsou a z nich něco vyvěrá....Ty naťukáváš a každý si rozlouskne po svém.....Ji.

15.06.2025 22:21:58 | jitoush

líbí

Zatracenej únor

10.06.2025 21:02:09 | Jiří I.Zahradník

líbí

Dýcháš na mne předjařím…

09.06.2025 22:07:58 | kudlankaW

líbí

a v den se obrátíš...

09.06.2025 16:24:37 | enigman

líbí

krásna báseň

06.06.2025 17:41:53 | IronDodo

líbí

Krásné. ***

06.06.2025 14:45:34 | RadoRoh

líbí

Tíživé.... nicméně, připojuji se ke komentáři šerého, milá ukrytá v máku :-))

05.06.2025 18:17:07 | Helen Mum

1líbí

Jsi smutná. Ale stejně bych to slovo vynechala, nevím, proč ho nemám ráda. Možná, že už to zaschnutý nejde oživit, i když se snažíme zalévat? Některá slova jsou mrtvá, už než je napíšeme a berou naději. Kdysi jsem stála na autobusové zastávce, bylo mi čtyřicet tři let a čekala jsem svoje třetí dítě. Při odběru plodové vody mi řekli, že to bude kluk. Manžel byl zklamaný. Já málo mluvím, nosím si to všechno v sobě. No a tak popošla do vchodu okresního úřadu a vedle mě si přistoupil pán. Znala jsem ho od vidění z autobusu. Řekl mi, že mi říkali maková panenka, chodila jsem pořád v jedné červené plisované sukni s černým okrajem. A že jsem byla nejhezčí z celého autobusu. Já na toto nikdy neumím odpovídat, protože nevěřím a tak byla potichu. Když jsem byla malá, tak mi táta řekl, že by se mi na nose obrátil i povoz s koňmi. Obrať se z profilu.../mám ten nos po jeho mamince/, milovala jsem ji. Když jsem nastoupila do trolejbusu, tak se bála pohnout, že si každý všimne. A tak začala chodit pěšky. sama To mi zůstalo a jsem za to ráda... :o)

05.06.2025 17:21:09 | Philogyny1

1líbí

Mám z tvých talentovaných úkrytů potěšení. *
Ale jen drobek, únor mi ani nepřipomínej! Hraji s kámoškou Sluníčkovou, vadí nevadí. Zalezla za mrak - už nemám žádní fant a jsem nahý... a ty na mě s únorem? Brrr!

05.06.2025 16:18:51 | šerý

líbí

Obsáhlé metafory, obrazně řečeno přenádherný

05.06.2025 15:21:50 | mkinka

© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel