na duhových křídlech

.




až se setmí, povídej mi své příběhy
třeba jak vznikl život
jak cit je schopen dávat lásku
to vroucí srdce plamenné
kdy odložil jsi masku v divadle
tvůrce sám
- řekni mi...
zda konec je předem dán
hrozivý zánik či přechod plynulý
jako dech který nese zklidnění a duše se projevuje


znáš svůj úděl a co mysl zahaluje?
co je čiré vědomí?
ten dávný klid bez zbraní
vše co vře a co dozrává
kde svár je přetvořen v příměří
kdy moře jsi křižoval
a mnohokrát se utopil...
aby jsi znovu vyplul v širou dál a pochopil kým vlastně Jsi

ne předmět touhy kdy srdce spí
ten prapodivný šerosvit
v temnu skryt
kde světlo proniklo v určitý moment prozření


kdo jsi a odkud jsi
jakou jsi bytostí
ten pohled co nedá rozeznat
svobodu a otroctví
jen těm co stále spí

v čem je víc krás než v těch přírodních...
co trhá svit když blesk ožívá
a v pustině dálek najdeš své kořeny
co našel jsi a žil šťastněji
mimo veškerý žal a trápení
v tom stavu docela ...
jenž nedokážem mnozí pochopit
že v údělu ztracení jsme sobě nejvíc vzdáleni

.