Nářek pro člověka

Krvavý měsíc, dunění větru

zmatené duše listí

a sníh v náručí ženy ...

 

Mé srdce 

v orchidejích luk

na vodách,

kde tančí

poběhlice trav.

 

Ukrývám mořské vlny

do ulit mámení.

 

Voda,těžká voda

sype sůl samot

do očí lastur ...

 

Přichází ovce

ruských  pastýřů.

Ptáci visí svými hlasy

na mramoru cest.

 

A stromy obtížené

svatojánskými chleby

podávají

svou vůni světla

výkřikům deště.

 

Rovnám krok

volavek a čápů

v polích, kde strniště

zírají do modra

v zemích Ukrajiny ...

 

A člověk ve zvířeti

dál lomcuje branami ráje .

 

Chlad snímá

otisky prstů růží

ze zrcadel mrtvých ..

 

Ach Země je schvácená

vláčením živých

mezi prachem cest.

 

Sám v sobě zanícený

Bolševníky,křídlatkami.

a malárií rasputice.

 

Rozedraný do splynutí duší

řetězy kleteb,

když rdousí

sevřené dlaně studní

v náručí žen.

 

Dál prameny pijí krev !

 

Krev ozvěn

v paměti

žraločího moře Krymu.

 

Volám své děti

vyjděte z hor,

kde hvězdy

staví chrám ...

 

Žeňte svá stáda

myšlenek a koní

do zemí Akácií.

 

Tuto noc

obtížený žalem mrazu

jsem ještě Váš otec

opakuji obrazy

svého života.

 

Nekonečnou píseň něhy.

 

Svůj nářek,

jež třese stromem

věčné tmy

 

A ptáci

co milují svobodu

mu visí

na rtech listí ...