barvy

od každé kůže trochu barvy

aby si černobílé pletl

až zase uslyší

že chůze

vhodná je k tomu

aby vzlétl

a ruce jako větrolamy

k objetí všeho

co mu vzali

až zase uslyší

Bůh s námi

a praskot ohňů zazní

z dáli

modrá je borůvkových lidí a růžové jsou čerstvé děti

šedí jsou muži, co se stydí, hnědí ti, kteří tvoří smetí

zelené hlavy mezi listy i žluté vlasy v bílém sněhu

všichni jsou si tak strašně jistí, že zapadají do příběhu

optikou světa

vidět sebe

už nikdy nevystrčit hlavu

jen škvírou v oknu spatřit nebe

noc je jak holka pro zábavu

co v křiku skrývá

písně tiché

kterými vábí

námořníky

obavy

jako vždycky liché

když věty končí otazníky