Markéto milá...

Dívám se na Vás, Markéto milá,
dívám se na Vás s úžasem.
Kdysi, dávno, jste mě políbila,
pak, ale, odešla jste za hlasem.

Za hlasem srdce, srdce svého,
ten hlas byl Vaším kompasem.
Co bylo Vám do mého srdce bolavého:
já hrál si s dýkou za pasem.

Pak přešel čas a já dospěl v muže,
s láskou so pohrával a tropil hlouposti.
Po nocích pil jsem a k ránu trhal růže
všem štědrým holkám k radosti.

Dnes potkal jsem Vás po dlouhém čase,
jste ještě krásnější, než , kam, má paměť sahá.
Vidím, že chystáte se odcestovat zase:
zde - růže pro Vás, mně nedostupná, má drahá.