nevím

Nakreslím ti 

na prsa kříž jako svou žízeň 

máme málo času, už se rozednívaj

praskající větve, noc, okamžik, orákulum 

s nastřiženým okrajem: lehni si na zem a zpívej to svý: dvojtečku s nespisovnou krajinou slov, její vůni, únik, niky, to svý odnikud nikam

——

Vím 

kde chodí spát vysoká okamžik tmy 

mý prsty pro stíny

prsten

sten 

co odříkáš každý rok 

jako desatero 

pod vánočním stromem

—-

Omluv mě

Nechce se mi mluvit