věnováno
Všechna ta barva obzoru
co mění se každou vteřinou
do šera opravdových stínů
jak popsat den na dně duše
sněží
jsi něžný
věřím ti
na chvilku
půjčím svý oči do tvých
tlukoucí srdce promrzlý prsty zabořený v prsti
lovecký nůž
černý punčochy nenávratně uchycený v podvazcích smíchu
tělo jako cit
prsten
steny
jsme množné číslo?
Za každé rozhodnutí existuje cena, kterou musíš zaplatit.
nutkání utíkat před lidmi
nutkání
kát se
být svůj kat
lehnout si do krmeliště pod černou zvěř
sama jednou z nich
slyšíš
praská kleč ---
---
a sníh je tak bílý
jako by chtěl žít
cítím pod ním semena jména
konečně cítím klid