post scriptum

moře se uklidnilo

vnímám jeho hráz 

v horách vykvet hořec

s volnýma očima

Někdy opisuju déšť

do mokrýho ještě

do kaluží bez hranic

vítr ohýbá kmeny

směr tvého dechu nakonec zakoření u jiné ženy

znovu chumelí svatá noc

vánoční jmelí cos pro mě utrh

visí na lustru

kolem krku strangulační čáru

nosím na ní náhrdelník

-------------------------

přemýšlela jsem

jak moc bolíš a

navlékala tomu korále

dokud se nepřetrhly

Zhrubnul jsi

mám znovu kurdrnaté vlasy

jizva na břichu ztrácí svůj význam:

je příliš mělká

i vpich

ukaž mi bříška prstů

ukaž mi -------------

všim sis

zpod sněhu vystoupily tvárné rysy hlíny

kterou ženou vlastně jsem --------------

--------------------------------------------

a pořád vane silný vítr

okamžik stvořený

třením dvou částic země

ze mě

nic