makro noci

věnováno

Fotím domy poházený

po horizontu mezi kmeny

jenom tak ladem  

den                                                                     foukáš mi do očí malý ostrý vrány

                                                                            pak ráno prší

                                                                            čert ví proč

nebudu se kát, nebudu nosit po kapsách

okamžiky v rozcuchaným peří

věřit

divoká zvířata v lomu snění:

zkameněla u jezera Natron

někdy, někdy

je mi zvláštní smutno

jako když se stmívá a 

sluneční hodiny ptákům utnou

hlas

zbudou jen ti se žlutýma očima

já

-

-

-

ukolébavka

___

Je úplněk

usínám, ruce sevřené pod prsy

pode mnou dvě prkna

(jednou mi z nich stlučeš máry)

a rým?

usni, můj andílku usni

do kolébky z bukového dřeva

mrazem 

prokousni mi krk

-

pak budu se ti třeba

zdát

do ranního větru

do medu 

do tajemství, co je dům

-

-

-

budu se ti zdát

budu

budu

budu

budu

budu

budu

i s tím svým šílenstvím

vím to