poezie (arte)faktu

Píšem si 
z opačného mostu šílenství
že světlušky vyhořely
že nemaj ústa
 
zkouším vybarvit hlad měkkou 
tužkou: 
bílá do hluboké bílé než narazím na eben
Bože
všechno to vzdálené nebe nad řekou se
svatojánskou muškou
---
---
---
někdy tě mažu

bez přečtení
jemným stiskem prsteníčku bez prstenu
mažu steny
abych mohla dýchat
chat

než vstoupí do uší
hudba přes rozhraní blue too
pro samou nezbytnost nekonečna
nech v trnech lojovou kouli
budu ji zaříkávat na ptačí kameny
---
---
---
světlo boží
vytáhlo z noci obrysy zpěvu
les ožil
 
sjížděla jsem jeho obrazy ulice
a někde hrála nesmírně jemná hudba
v nehybnosti zřítelnic
vrcholí srnčí říje

piješ
 
---
 
---
 
---
 
 
Pták jako artefakt
proti vší té zdi stodoly s
hákovými kříži:

z obou stran ostře pálené cihly
hlínou obezděná minulost
schody
schody
hnízda
 
nebe je bledé a čisté 
nemusíš mi odpovídat
 
budu se ti zdát
 
udusáš mlat
 
a já stejně budu

budu
budu
budu
 
sténat až za sen co ulít
do křehkosti šnečích ulit
budu