Dokonalost svazuje růže do kozelce
trny úžeji k tělu
__-
láska je dům
je jedno jaký
láska je pouštět do myšlenek proměnlivé mraky
neškubat peříčka jiřičkám
/zapsala si/
naslouchej bloude na chvilku
kolenem lučních koníků
podvečerní ticho otav
čirou radost ze života
onikej čnícím milníkům
Nosíš mi na plot ptačí budky
se tmou nutí k tesknému nadechnutí
jsou nařezané ze zimy
mezi námi
plameny mlsně olizují špalky
dřevo praská
žhne mění skupenství a tvar
vyplivuje naznak
ponravy a brouky
ou ou ou
krásné kruhem kované býky po výřadu
s chromýma zadníma nohama ---
---
pláču pro každého zvlášť /miláčku můj/
---
podkrovím prorůstá liána vistárie
brzy sevře svou tmou dům
omotá kolem šíje modlitbu
---
---
omotá postele
spící těla
tak jsi to chtěla?
/roztavené loďky z cínu starých básní se
matně houpou v podvědomí šibenic/
---
poslouchám meluzínu
v nocích kdy vítr rezonuje v prázdných dlaních to své nic
ohne stromy k závrati
vyvrátí je
rychle a tiše
už než jsi přišel
byla jsem mezi nimi
a v lese se pořád pasou laně
i jeleni ---
---
---