Zkroutíš se
potichu zvracíš hořkou žluč
nahoře září pořád ty samé hvězdy
jednou se promění v bílé trpaslíky
i slunce
Někdy si vzpomenu
na opuštěné kosti
všech těch bytostí v andělíčcích
přijímací řád pavilonu číslo pět
---
chráněná kolonie havranů
jejich staccato prohlubuje smutek do
nesnesitelnosti nesoudržných vět
padá černé peří z platanů
věřím
bodným ranám v trávníku
nikdo je nesbírá
s nocí ožívají do přísných tvarů redisper
píšou requiem do lněných košilí šílených
---
Jak dlouho trvalo, než sis podřezala žíly
ukradenýma nůžkama
volně odejít za kouřem vyžebrané cigarety
Jsme tím, co opravdu chcem?
Stav pacienta polovina prosince:
pavilon A
dudlaj dudlaj dudlajdá
vítáme tě, Ježíšku malý
pěkné my ti neseme dary
dary my tobě dáme
které sami jen máme
---
už nešeptám
podepíšu revers
jsou Vánoce
natažené mezi vánočními stromky
před výlohami září pořád ty samé hvězdy
a my?
---
synovi koupím mládě potkana
ještě nevím že mi vyleze na rameno a
překousne téměř něžně drát sluchátka
že osobní doklady budou jeho pelech
že bude lechtat fouskama
že
Bože proč má tak velké koule?
A země se točí dál kolem ---
---
---
dudlaj dudlaj dudlajdá