svět Heligón

Máš nos heligón

vypouštíš z topeniště nozder přebytečnou páru:

mamuty kyje morové hlízy

psa co biješ holí a

stejně olízne ti patu

zbytek ostnatého drátu s cáry žlutých hvězd

tendr

dvě ruce v aréně

pod posvátnou plachtou 

bílé těžiště býka

---

---

---

nasaješ les

uvážlivě

křehkost jednotlivých sasanek v jíní

nikdy si nejsem jistá zda nejsem mezi nimi

/orákulum: upírám ti ode dneška všechny odstíny své krve ty hajzle jeden/

Přestaň se točit.

Stůj.

Jednou, až opadá listí z dubu

já budu, budu

světe můj

za závorou vší té všivé poezie chlastu

---

---

---

nastup, jelene, do této poslední básně

nastup

a já budu plakat

a ty budeš plakat

na stromy věším mešní baňky jara

za tátu

za mámu

za Mášu

___

___

___