archiv
Mlčíš
jen do ticha
dýcháš opatrně ústy
a zkřehlými prsty
kreslíš
do sněhu
srdce
pak si lehneš
přesně doprostřed
a pomalými pohyby obou rukou
děláš anděla
tak jako za dětských let
tak proč pláčeš?
Obloha je přece pořád stejně modrá,
to jenom my
odložíme paletu svých barev
a pak
mrazem popraskáme.