eutanázie pro klopýtání mraků
eutanázie pro klopýtání mraků
že žijem
nevstupuj do rozvodněné říčky
zurčí utíká tůní
sebere hloubkou kotníčky
chuť ptačího zpěvu na jazyku
únik
nevstupuj napodruhé: umyje tě k smrti
Píšu ti dopis
opatrně osahávám křehké výhonky jara
žes nic nepochopil
zima opsala azimut: svůj neměnný rým smrti
všechna ta rána pod prvním zakokrháním kohouta
Amélie pochoduje lesem
nese sen
pak v něm usíná
bílá průsvitnou námrazou svých tří let
ve svatebním závoji křik divokých zvířat:
jednou utká
přes jablko Adama
přes sten
Lilith a
raci pod vodou stříhají pozpátku bílé plátno na rubáše
žen
kurev
i mužů
"Otoč se! "
"Můžu vstoupit do hovoru vody?"
---
---
Moje vnučka pochoduje lesem
za oplocenky seje smích
až zalkly se v ostnech dráty
---
srny v nich mají oči řeholních panen
okusují vršky semenáčků pro ameny
a strakapoud to všechno vyťukává morseovkou
pod kůru věčnosti
stíny jen o ní
má stejnou červenou čepičku
---
---
---
ryje divočáků převrací naruby bezzubý smích zmrzlé hlíny
ozimy kosti tmy
do jara vepisuju s konečnou platností
Yankee Candle
pomeriana Be-Be Beauty s něžným profilem co musíš musíš milovat
lockdown
smutek blíže neurčeného původu
smutek co nejde nadechnout
---
někteří lidé se rodí z kukel bílých motýlů
pijou zelnou šťávu
a pak
nad ránem umírají
vykrádám z paměti svoje staré básně
snění
hospitalizace: ne
Komentáře (0)
Doporučit
Tisk
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
