a

A až se doopravdy dotkneš nočních stromů

těch co ční

těch na obzoru

stromů ve tmě no

ne nepodoben hmyzu co saje svou i cizí mízu

uvidíš mraveniště marnosti

kosti obalené flákem červánků

z vysněné něhy

                         nocí vyvrhnuté nebe bez

hvězd bez vánku  

                          srp měsíce

ó můj Bože který nejsi zebeš

u cesty laň

ticho

kolouch v záři reflektorů

projeli motorkáři -----------------------

---

konečně uvidíš sama sebe

čelem rozbíjíš sošku jelena na eben a

svatozář

cévy domu dýchají pod shozeným lýčím

křičíš

řveš

a nemůžeš to zastavit