zaříkání

zaříkání

Znám smyčce s neznámými prsty

zvedají ze stromů vítr

/tvý rty v mý úzkosti/ tiše sněží do vánice

tiše sněží na prapodivná místa času

 

je štědrý den jako každý jiný

krmelec: ano

seno zrní kamenná sůl

ticho nad hladinou snesitelnosti

náhlé prasknutí větve zní jako výstřel pušky

ten den se ušklíb

jednou v něm umřu

sama po tátovi

 

já tady ty někde tam

krmíme mlhu uvnitř sebe marný řev

/spi děťátko spi zavři očka svý/

říkáš: věř mi

ale

popůlnoční les mění obličej věděl jsi to?

vpálí do očí žlutý cejch

odkuje stín

 

pod krustou zimy klíčí ozimy

křehce křehounce křehoulince

pasou se laně s utajenou březostí

pomíjivý klid tajících vloček vsakuje do přítmí

tak

 

počkej

 

 

 

Vpisuju rubáš pro tuto báseň

bude to zem

mrazem bělený len všitý pod dotek s oteklýma očima

 

uklouzneš

ležíš na zádech a nechceš se zvednout

nebe je modré o trochu víc než únor

řekla bych

Ježíš umřel v prosinci

 

Znám smyčce s neznámými prsty

zvedají ze stromů sny

Autor Philogyny1, 10.02.2022
Přečteno 14x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (0)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
© 2004 - 2025 liter.cz v1.8.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel