Znám smyčce s neznámými prsty
zvedají ze stromů vítr
/tvý rty v mý úzkosti/ tiše sněží do vánice
tiše sněží na prapodivná místa času
je štědrý den jako každý jiný
krmelec: ano
seno zrní kamenná sůl
ticho nad hladinou snesitelnosti
náhlé prasknutí větve zní jako výstřel pušky
ten den se ušklíb
jednou v něm umřu
sama po tátovi
já tady ty někde tam
krmíme mlhu uvnitř sebe marný řev
/spi děťátko spi zavři očka svý/
říkáš: věř mi
ale
popůlnoční les mění obličej věděl jsi to?
vpálí do očí žlutý cejch
odkuje stín
pod krustou zimy klíčí ozimy
křehce křehounce křehoulince
pasou se laně s utajenou březostí
pomíjivý klid tajících vloček vsakuje do přítmí
tak
počkej
Vpisuju rubáš pro tuto báseň
bude to zem
mrazem bělený len všitý pod dotek s oteklýma očima
uklouzneš
ležíš na zádech a nechceš se zvednout
nebe je modré o trochu víc než únor
řekla bych
Ježíš umřel v prosinci
Znám smyčce s neznámými prsty
zvedají ze stromů sny