budu se opakovat

Klo klo klo klo klopýtáš 

pořád se ptáš: co mi dáš?

do fěrtůšku hrušku ňader

a den

co už nebyl náš

živote můj pojašený /budu se opakovat/

Krása přírody žije v jemně uchopené nedokonalosti fantazie

sama ničím pod vysokými kmeny

/nechce se mi psát o válce/

jen o tmě 

než změní oči

na povrch vystoupí žíly kořenů

kořínků kořínečků vlásečnic

mráz a zem, omrzlý obličej

na povrch vystoupí čnící dům, co není

tam pijem 

pravidla moštárny /cos nikdy nečet/

kněžským rouchem zpovědnice prolíná něžná krutost barokních andílků

obřadní nůž

pod kápí mozku obnažená tma

větve polámaný větrem, my

Zas pečeš dorty, v peckách Spotify a překročená hlasitost

ano

je pozdě, věžní hodiny odbíjí opožděný kočičí hlavy 

---

bolí mě hlas mýho syna

bolí jinak než cizí ženy

jak daleko bolí smrt?

a jak blízko život?

jak každý obyčejný den?

jeho obličej 

stín

řekni mi

řekni mi to

jsou vteřiny kdy tě nenávidím