tábání III.

ten obraz byl příliš těžký

pamatuješ?

říkám si 

mohla jsi unést barvu snad ještě víc světla pro jeho tmu umu sama nic holá věta v historii

věnováno

Odešel jsi pod svou strangulační rýhou

cestou nevyzul boty: o ty

teď čníš

/ a já deštěm šílená /

nebudu perem pitvat noc náhlý příboj hladu

odumřelý kmen bezinky s bolcovitkou

nic

čemu věřím

pouštím si do žil hudbu vpich

obličej tetování vánoční dům z olova cínu mědi na hladině            věřím ti

Kroky po schodech, zvuk zavřených dveří.

_

_

_

Slova směřovala dovnitř těla

příliš mnoho tápání

rodí se a umírá mezi stehny

budoucnost my zvířata vejce co dýchá

chlap

nikdy nepřiznáš zasněžené dvorce plné mléka kostelní kůr

jsi plný zlosti / dopíšu pnutí mízy /

ve slabinách

nutí

škubnout popravčí šňůrou

bude mít barvu mého hlasu

sobecký sen o přežití

/ vzácné kavčí kvítí / cos mi nikdy neodpustil

___________________

rybí kost rdoušená v krku štědrým dnem

podej mi ručičku ručku ruku                                  dlaň

vykroutíš se

ze sevření

lásku