17. 9. 2022
Je tma
měkká že moh bys ždímat potok ze dna
vodou pozpátku
jestřáb prolne zvukem kérku i kov okolo koukole
kou kou koukám a polnicí svolávám ptáky s výsostnými vejci
kladou den na velkou ručičku hodin
nedosáhneš
End je začátek nové básně můj synu
řeznický špalek i nůž
Na hácích za pultem čača prasečích uší a rypáčků
::
Čas prošel kolem léta s kominickou štětkou
Čas ten věčný komik ztratil můj knoflík pro štěstí
Můžou být saze sníh? Muška zlatá? Orchestrion? Piha na tvém předloktí? Slovo šála? Nový model
čtrnáct Pro panenského Apple? Osel? Rozsypaný himálajský čaj s nadmořskou výškou tání?
Můžou být saze paní?
Ty saze zebou v dlaních
/ Rouhat se, rouhat, nakonec usneš do snu pravým bubínkem s potetovanou kovadlinou /
Lež se rodí v ostružinách, má černé rty i jazyk
přes muškáty za oknem
odkvétá podbělem
pod kudrnatou vrbou
tam s tebou tajně spím
Ach, miláčku můj bolavý, ocílkou klepu kosu, cest la vie, dívám se ti při tom do očí a deklamuju jména všech svých svatých mužů
pak užnu stéblu okamžik