Les zavírá větrem listí

pak už jen tma, no

Les zavírá větrem listí

pak už jen tma, no

Nutíš mě pít pít pít z pítek ptáků dlaněmi

ty tmo všelijaká němá

po břicho plná můr

umrlců

ty jedna tmo

je v tobě chladno vítr fouká oknům na obličej neprůsvitný mráz

na dno se usídlil křižák samotář

omotává podsvětím křídla much tanečnic

trpká tmo co v tobě nahá nalévám z konvice červené šípky

pak tě na chvilku uvidím: máš žaket a tváříš se provinile

pojď si sednout nastavím ti sokolnickou rukavici abys tak nebolela zatnutými pařáty

čepičkou z mědi a cínu předpovíš budoucnost

pak mi budeš onikat

sráz za láskou spouštíš na podlahu bosýma nohama jako štvanou zvěř

každý rok za dnem měníš tváře

někde tam přepsalas můj obličej

moje tmo to tys byla sen i kat